Název díla | Autor
ANALÝZA UMĚLECKÉHO TEXTU
I.ČÁST
Velký pokoj byl plný lidí. Jedna z dívek ve žlutém hrála na klavír a vedle ní stála vysoká rudovlasá mladá dáma ze slavného sboru a zpívala. Měla v sobě už dost šampaňského a v průběhu písně došla k nevhodnému závěru, že všechno je velmi, velmi smutné – nejen zpívala, ale také plakala. Každou pauzu vyplnila udýchaným, přerývaným vzlykotem a potom se zase třaslavým sopránem vrátila k textu. Slzy jí stékaly po tvářích – ne však volně, neboť když se dotkly těžce nalíčených řas, nabyly inkoustové barvy a zbytek cesty tekly v pomalých černých potůčcích. Někdo humorně poznamenal, že zpívá podle not, které má na tváři, načež ona rozhodila ruce, klesla do židle a upadla do hlubokého opojného spánku.
„Pohádala se s člověkem, který říká, že je její manžel,“ vysvětlovala jedna dívka vedle mne. Rozhlédl jsem se. Zbývající ženy se většinou právě hádaly s muži, kteří tvrdili, že jsou jejich manžely. I Jordaninu společnost, kvarteto z Východního Vejce, rozvrátila neshoda. Jeden z mužů mluvil s podivným zápalem s mladou herečkou a jeho žena, když se pokusila této situaci důstojně a lhostejně smát, se zhroutila a omezovala se na útoky z boku – čas od času se u něho náhle objevila jako zlobný diamant a zasyčela mu do ucha: „Víš, cos slíbil!“
Nechuť k návratu domů se neomezovala na vzpurné muže. Halu právě zabírali dva žalostně střízliví pánové a jejich nanejvýš rozhořčené manželky. Manželky si navzájem projevovaly sympatii poněkud zvýšenými hlasy.
„Vždycky, když vidí, že se dobře bavím, chce jít domů.“
„V životě jsem neslyšela nic tak sobeckého.“
„My odcházíme vždycky první.“
„My také.“
zasazení výňatku do kontextu díla
První třetina knihy, Nick navštěvuje party Jaye Gatsbyho
Téma a motiv
Láska Gatsbyho k Daisy; zkažená společnost, naděje, nešťastné manželství, osudová rozhodnutí, alkohol
Časoprostor
Léto 1922, New York – Západní a Východní Vejce
Kompoziční výstavba
Chronologická s retrospektivními prvky
Literární druh a žánr
Epika; společenský román
II. část
Vypravěč/lyrický subject
Personální vypravěč
Postava/Y
-
Hlavní
-
Nick Carraway – vypravěč, přestěhoval se do NY, soused Gatsbyho, čestný, důvěryhodný, naivní, plný ideálů
-
Jay Gatsby – tajemná postava, prezentuje se jako čestný businessman, ve skutečnosti pašuje lihoviny, schválně si o sobě vymýšlí historky, aby nemusil přiznat, že je z chudé rodiny, byl zamilovaný do Daisy, ale nemohl s ní být
-
Daisy Buchanan – cca. 5 let před dějem knihy byla zamilovaná do Gatsbyho, nakonec si vzala Toma, protože vlastně proč ne, on byl bohatý, ona hezká… Je chytřejší, než dává najevo, ale pořád docela pitomá, má dítě, ale moc se o něj nestará
-
Tom Buchanan – manžel Daisy, zamlada byl sportovec, tak se cítí nedoceněně, trochu kretén, hrubý, podvádí Daisy s Myrtle
-
-
Vedlejší
-
Jordan Baker – slavná golfistka, Daisy se ji pokusí dát dohromady s Nickem, ale on je takový trochu natvrdlý, tak z toho nakonec nic moc není
-
Myrtle Wilsonová – milenka Toma, žena Wilsona, chudá, tlustá, ošklivá, ale údajně má sexy chůzi (ano, to tam píšou – ne takhle, ale píšou)
-
Wilson – manžel Myrtle, automechanik
-
Vyprávěcí způsoby
- Přímá řeč
< „Pohádala se s člověkem, který říká, že je její manžel,“ „Vždycky, když vidí, že se dobře bavím, chce jít domů.“
- Polopřímá řeč
< „Někdo humorně poznamenal, že zpívá podle not, které má na tváři…“
Typy promluv
dialogy
III. ČÁST
Jazykové prostředky
Spisovný, hodně popisný jazyk – navozuje atmosféru vyšší společnosti
< „ne však volně, neboť…“
Tropy a figury a jejich funkce výňatku
metafora
< „nabyly inkoustové barvy“ – taky by se dalo považovat za nazvání opisem
< „omezovala se na útoky z boku…“
Přirovnání
< „jako zlobný diamant“
Hyperbola
< „Velký pokoj byl plný lidí“, „V životě jsem neslyšela nic tak sobeckého.“
gradace
< „nejen zpívala, ale také plakala“
###
Literárnéhistorický konext
Kontext autorovy tvorby
Představitel ztracené generace (= generace autorů narozených kolem roku 1900, zažili 1. sv. válku jako dospívající, přežili a poté neměli život, ke kterému by se vrátili; autoři typicky odsuzují společnost pro její povrchnost). F. S. Fitzgerald je dnes považován za jednoho z nejlepších amerických spisovatelů 20. století. Oženil se s Zeldaou Sayre (Fitzgerald), jejich dysfunkční manželství se stalo součástí jeho tvorby (u něj se vyvinul alkoholismus, u ní schizofrenie). Jedná se o autorovo druhé dílo, prvotina Na prahu ráje byla velmi úspěšná. Zobrazuje kontrast mezi idealizovaným a skutečným „jazzovým věkem“.
Další autoři ztracené generace: Ernest Hemingway (Komu zvoní hrana), Erich Maria Remarque (Na západní frontě klid)
Literární/obecně kulturní context
20. léta se v USA nazývají „zlatá éra“ – hospodářský růst, zvyšování životního standardu, snížení nezaměstnanosti, rozšiřování automobilismu, to vše vede k prohloubení ideálu o „americkém snu“. Zároveň ale platí prohibice, což z pití alkoholu udělalo hlavní zábavu pro bohaté (+ jazz). Na to negativně reaguje ztracená generace (viz výše).
Čeští autoři této doby: Karel Čapek (Továrna na absolutno), Viktor Dyk (Tichý dům), S. K. Neumann (Rudé zpěvy)