Krysař | Viktor Dyk
ANALÝZA UMĚLECKÉHO TEXTU
I.ČÁST
Téma a motiv
Téma
Základní lidské hodnosti, příběh práce krysaře
Motiv
Povrchnost, nelidskost, přetvářka, milostné motivy, lidská odlišnost, hamižnost, honba za vlastním prospěchem
Časoprostor
Hameln poblíž Hannoveru v Německu, původní pověst se datuje do 13. století. V díle se neobjevuje ani náznak časového vymezení děje.
Kompoziční výstavba
Chronologický postup, členěno na kapitoly, na konci knihy je zřetelná gradace.
Literární druh a žánr
Lit. druh: epika -
Lit. žánr: novela (= střední prozaický epický žánr, děj se odehrává obvykle v krátkém časovém úseku, s omezeným počtem postav a minimálními odbočkami od hlavního děje, děj spěje k překvapivému konci.)
II. část
Vypravěč/lyrický subject
Er-forma
Vševědoucí vypraveč (= rozebírá a sleduje jednání všech postav, stojí „nad“ příběhem)
Postava/Y
Hlavní
-
Krysař
- Krátké holé věty, úsečnost, opakování vět nebo slovních spojení ve vypjatých chvílích, symbolismus (sedmihradské království jako ráj, dítě jako nový lepší život), němčina pouze ve jménech, dialogy i monology
-
Agnes
- Mladá a krásná dívka. Miluje krysaře, ale zároveň je milenkou Kristiána. Po zjištění, že s Kristiánem čeká dítě si uvědomí pravou míru své lásky ke krysaři a vyřeší to spácháním sebevraždy. Dyk tím kritizuje společnost, která často před problémy utíká, nebo volí zbabělá řešení.
Vedlejší
-
Sep Jörgen
- Chudý, urostlý, mladý rybář. Vše chápe až o den později. Působí zmateně, je vyvrhelem společnosti, ale v duchu dobrý člověk. Jako jediný se nenechá zvábit píšťalkou, z její moci ho vytrhne nářek dítěte.
-
Dlouhý Kristián
- Milenec Agnes. Touží po spokojeném životě. Doufá, že získá dědictví po svém umírajícím strýci. Tím se také snaží imponovat Agnes. Netuší o krysaři. Maloměšťák, prospěchář, zajímá se o majetek, konvenční.
-
Lid Hameln
- radní: Gottlieb Frosch, Bonifác Strumm
Vyprávěcí způsoby
Přímá řeč
„Sbohem, Jörgene. Není ti pomoci,“ řekl posléze
Nepřímá řeč
Říkají, že se tak děje těm, kdo odevzdaně a trpělivě čekají.
Typy promluv
Dialogy
Monology
III. ČÁST
Jazykové prostředky
Spisovná čeština, dramatická dikce, stavba věty vytvářející rytmus, absence mezivětí, ekonomické navazování vět, které obsahují pouze podstatné části rozhovoru a děje, absence, paralelismus, prostá konstatování, substantiva bez epitet.
Opakování, pro zvýšení naléhavosti děje.
„Zab mne, zab mne! Nechci jeho dítě! Nechci je, nechci je!“
Tropy a figury a jejich funkce výňatku
Personifikace
tělo žádalo, květ šeptá, úsvit přicházel
Inverze slovosledu
“…Nikdy jsem nepískal plným dechem; byl to vždy tlumený zvuk. Kdybych pískal plně, ne pouze krysy šly by za
mnou.“
Řečnická otázka
Rybář hleděl tupě a nechápavě; co mu chtěl krysař?
Literárněhistorický konext
Kontext autorovy tvorby
Krysař vyšel 1915, časopisecky vycházel už v letech 1911–12 v čas. Lumír pod názvem Pravdivý příběh.
V díle se odráží novoklasicistní směřování pozdního Dykova díla, ale jsou zde patrny rovněž prvky romantismu, který byl Dykovi rovněž blízký.
Prvky novoklasicismu = téma z minulosti (pověst ze 13. století), nejde o přesné zachycení doby, ale zpodobení nadčasových rysů osudu člověka ve světě, sevřené, neosobní vyprávění; krysař je osamělý, hrdý individualista; jazyk je knižní a střídmý – maximum účinku; nejenom tragický konec, ale i naděje; jádro sdělení je často předsunuto; opakování, náznaky, zámlky; tajemná atmosféra; autor do novely promítl svoje zklamání ze světa – všichni jsou sobečtí
Dále se zde vyskytuje symbolismus
píšťala - symbol moci
krysy - přetvářka, společenská špína
sedmihradské králoství - splňené sny, ráj
dítě - nevinnost
Sepp Jörgen - čistá lidská duše
dítě a blázen - jediní obyvatelé bez rozumu
Literární/obecně kulturní Kontext
· Doba první světové války a následného rozpadu Rakousko-Uherska, který sebou přinesl i vznik samostatné Československé republiky (28. 10. 1918)
V próze se v tomto období projevoval expresionismus, který je charakterizován únikem od reality ke snění. Tvořili zde autoři jako například Klíma či Weiner.
Jedná se o období anarchistických buřičů.
Anarchističtí buřiči
-
přelom 19. a 20. století
-
Bouří se proti konvencím, proto válce, úředníkům. Nejsou spokojeni se společností.
-
Psali angažovanou poezii, sdružuje je názor, touží po změně. Nepíší tolik složitou tvorbu.
-
Mezi anarchistické buřiče také patří: Stanislav Kostka Neumann, Fráňa Šrámek, František Kellner, Petr Bezruč, Karel Toman
Další autoři:
-
USA
-
E. A. Poe (Jáma a kyvadlo)
-
W. Whitman (Stébla trávy)
-
-
Anglie
- Oscar Wilde
-
Francie – PROKLETÍ BÁSNÍCI
-
Arthur Rimbaud (Iluminace, Opilý koráb)
-
Paul Verlaine (Saturnské básně)
-
Charles P. Baudelaire (Květy zla)
-
-
ČR
-
Karel Čapek (RUR)
-
Josef Čapek
-