Malý princ
Malý Princ | Saint-Eexupéry
ANALÝZA UMĚLECKÉHO TEXTU
I.část
Téma a motiv
Téma
střet dětského světa se světem dospělých
Motiv
Láska, síla přátelství, střet dětského světa se světem dospělých, havárie, písek, kresby (hroznýš, beránek), nespokojenost s kresbami, zvědavost, podstatné a nepodstatné věci v životě, nedůvěra, lenost, pýcha, hvězdy, utěšování, špatné vlastnosti dospělých (lakota, alkoholismus,…), zamyšlení nad pravými hodnotami lidského života, seznámení, životní moudrost, pravidla, zodpovědnost…
Časoprostor
Přesné období není uvedeno, děj se odehrává po dobu 8 dní, na jednotlivých planetkách, celkem je jich 7. Autor příběh vypráví po 6 letech od doby, kdy se princ vrátil na svou planetku.
Kompoziční výstavba
Začátek a konec jsou psané chronologicky, vyprávění malého prince jsou psána retrospektivně – vzpomíná, vrací se do minulosti. 27 římsky očíslovaných, nepojmenovaných kapitol. Autor si knihu sám ilustroval. Na začátku je věnování jeho příteli Leónu Werthovi.
Literární druh a žánr
Lit. druh - Epika (próza)
Lit žánr - Román (filozofický, pohádkový příběh)
II. část
Vypraveč/Lyrický subjekt
Vypravěčem je pilot, reprezentuje autora.
ich-forma - na začátku a na konci
er-forma - použita při popisu Malého prince a jeho činů
Postava/y
Hlavní
- Malý princ
- Má zlaté vlasy, velmi citlivý, vnímavý, bezelstný, nezkažený, mladý, zásadový, svědomitý, má rád západy Slunce, které se na jeho planetě střídají velmi rychle. Stále se na něco vyptává, vyžaduje odpovědi, avšak nikdy neodpoví na otázky cizí. Je zklamaný lidskými charaktery, hlavně nedostatkem fantazie dospělých, později nachází skutečný smysl života – liška. Planeta B612 – domov.
- Pilot - Vypravěč, autor díla, trochu samotářský, snílek. Ztroskotal na Sahaře, je zaměstnaný opravou letadla. Autobiografické rysy, dobře si pamatuje své dětství, nepochopený ze strany dospělých. – Hroznýš -Snaží se malému princi odpovídat na otázky, říká to, co si doopravdy myslí.
- Květina
- Marnivá, nafoukaná, plná pýchy, domýšlivá.
Vedlejší
- Král
- Pořád si potřebuje dokazovat svoji nadřazenost, panovačný – řídí své okolí neustálými rozkazy.
- Domýšlivec
- Je samolibý a slyší jen samou chválu na svoji osobu.
- Pijan
- Osamělý, utápí se v alkoholu, z čehož je nešťastný a proto pije dál. Jeho životem je pro něj alkohol.
- Businessman
- Je stále velmi zaneprázdněn, zakládá si na preciznosti a přesnosti, na nic nemá čas.
- Myslí si, že je všechno jeho.
- Lampář
- Pracovitý, ale smutný, věrný příkazu. Na malého prince udělal dojem svou službou pro druhé.
- Zeměpisec
- Sobecký, myslí si, že je nejdůležitější na světě.
- Liška
- Moudrá, přátelská, pozitivně ovlivnila myšlení mladého prince, pomohla mu najít skutečný smysl života (láska, přátelství), poprosila malého prince, aby si ji ochočil.
- Had
- Jeho uštknutí navrací malého prince na jeho domovskou planetu.
- Výhybkář a obchodník s pilulkami na žízeň
- Reprezentují spěch a honbu za náhražkami – pro malého prince nesmyslné, zbytečné, bezcenné.
Vyprávěcí způsoby
Často přímá řeč
Dodal ještě: „Víš … moje květina … jsem za ni zodpovědný! Je tak slaboučká! A tak naivní. Má jen čtyři maličké trny, aby ji chránily proti světu…“
Nevlastní nepřímá řeč, pokaždé, když malý princ opouští planetku
Lítostivě si povzdechl a řekl si ještě: Je to jediný člověk, s kterým bych se mohl spřátelit. Ale jeho planeta je opravdu moc malá. Není tam místo pro dva…
Typy promluv
Vnitřní monology
“Dospělí jsou hrozně zvláštní, pomyslel si cestou malý princ.”
Nebo když přemýšlí o své květině.
Dialogy, které vedou často k zamyšlení
„Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět…“
„Ano, jistě,“ řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlny v písku ve svitu měsíce.
„Poušť je krásná…,“ dodal.
III. část
Jazykové Prostředky
Spisovný jazyk
Zdrobněliny
Tropy a figury a jejich funkce výňatku
Metafora
“stará opuštěná skořápka”
Přirovnání
“klesl pomalu, jako padá strom”
Personifikace
“hvězdy se tiše smějí”, “studna zpívá”, “vítr spí”
Literárněhistorický konext
Kontext autorovy tvorby
Antoine de Saint-Exupéry
1900 - 1944 Francouzský prozaik 20. století, publicista, letec na dálkových tratích a válečný pilot. Narodil se v Lyonu, pocházel z aristokratické rodiny. Přesné datum úmrtí není známo, pravděpodobně byl sestřelen během 2. světové války ve Středomoří. Od dětství projevoval literární a výtvarné nadání, také zájem o letectví. Nedokončil studium na Akademii výtvarných umění.
Později složil zkoušku z civilního letectví, pracoval u různých leteckých společností, létal do Afriky i Ameriky. Přežil 2 havárie. Na začátku 2. světové války odešel do USA, kde se stal průzkumným letcem. Z letu nad Korsikou se nevrátil.
Mezi jeho díla patří:
- Kurýr na jih
- Noční let
- Válečný pilot
Jsou to letecké romány na pomezí reportáže a dokumentu. Zachycují osobní zážitky z vlastního ohrožení života.
Citadela – posmrtně vydaná esejistická kniha
Literární/obecně kulturní context
Meziválečná literatura 1. polovina 20. století
První světová válka způsobila v celé Evropě hluboký společenský i duchovní otřes. Výraznou stopu zanechala zákonitě i v literatuře. Zobrazování válečné tématiky si kladlo za cíl vylíčit válečné hrůzy a varovat před tím, aby se taková situace už nikdy neopakovala. Politická situace – na kontinentu probíhá vlna revolucí, rozšiřování fašismu, souboj demokracie a totalitních režimů, světová hospodářská krize, mnoho lidí přichází o práci.
Autor spadá do tradičního proudu francouzského realismu.
- světová válka se výrazným způsobem odrazila v tvorbě světových autorů. Převažují realistické, často autobiografické prožitky hrůz z válečných bojišť. Zachycení psychických proměn hrdinů, vlastenecké prvky, sílící nenávist k jakýmkoli projevům války. Autoři podávají reálné, věcné a pravdivé zobrazení skutečnosti – jsou objektivní, realitu nijak nezkreslují. V dílech typizace = vystupují určité typy lidí.
Do tohoto proudu spadá dále: Henri Barbusse (FR) - Oheň Romain Rolland (FR) - Petr a Lucie, Dobrý člověk ještě žije
Zároveň jsou zde autoři tzv. ztracené generace (= generačně blízká skupina amerických básníků a prozaiků, kteří začali tvořit ve 20. letech)
20. století
Myšlení prozaiků a básníků této skupiny bylo ovlivněno zážitkem z 1. světové války, pocitem neschopnosti zařadit se zpět do obyčejného života. Základní téma literárních děl této generace je skepse, zklamání, rozpad lidských a sociálních hodnot a hledání východiska v útěku do přírody nebo kultury. Hlavními hrdiny bývají lidé ztracení v labyrintu světa, obvykle rozvrácené, silně citově založené osoby, které nemohou najít pevný bod ve svém životě. Pojem ztracená generace zavedla Gertruda Steinová. Další autoři:
-
Amerika:
- Ernest Hemingway (Stařec a moře, Komu zvoní hrana, Sbohem armádo)
- John Steinbeck (Na východ od ráje, Hrozny hněvu, O myších a lidech),
- Francis Scott Fitzgerald (Velký Gatsby, Podivuhodný případ Bejnamina Buttona),
-
Francie:
- Romain Rolland,
- Henri Barbusse,
- Marcel Proust (Hledání ztraceného času)
-
Anglie: -James Joyce (Odysseus, Dubliňané)
-
Německo:
- Erich Maria Remarque (Na západní frontě klid, Nebe nezná vyvolených)
- Lion Feuchtwanger (Lišky na vinici, Židovka z Toleda, Goya, Bláznova moudrost),
-
Česko:
- Franz Kafka (Proces, Proměna, Venkovský Lékař)